Hlubocký Zpravodaj 05/2010 : Anketní otázka pro místostarostu města.

Slova „kostel, krásný výhled, náměstí, stavět, nestavět a koupit, nekoupit“ patřila v dubnu 2010 k asi nejčastěji užívaným slovům v našem městě. Velká vlna diskuzí mezi občany nakonec vygradovala uspořádáním městské ankety, která kromě informačního textu obsahovala klíčovou otázku – Chcete, aby u kostela vzniklo náměstí, za  cenu, že se město zadluží, prodá strategický majetek a zvýší daň z nemovitosti? Odpovědi mohly být pouze dvě : ANO – NE. Otázku z ankety jsem položila místostarostovi Hluboké nad Vltavou, ing. Pavlovi Dlouhému.

Takže, pane místostarosto, zjednodušeně řečeno, stavět nebo nestavět?

Pavel Dlouhý: Na vaši, respektive, anketní otázku, lze samozřejmě odpovědět jedním slovem. Přesto těch slov řeknu více. Zúčastnil jsem se tříhodinové diskuse s občany na toto téma, mnoho občanů mne oslovilo individuálně. Musím říci, že jsem překvapen, že vůbec celá tato diskuse vznikla a byl jsem překvapen i některými názory, jejichž hlavní podstatou byla především neznalost ekonomických a procesních souvislostí. Záměr výstavby bytového domu na místě bývalé Jednoty byl prezentován v médiích, vizualizace a podstatné informace byly v městské vývěsce. Během roku nikdo nevznesl žádnou námitku nebo názor, že u kostela by mělo být volné prostranství, chcete-li, náměstí.Všichni vnímali, že nově postavený bytový koplex bude jistě vhodnější a lepší než značně neestetická budova Jednoty. Ostatně, podíváme-li se do minulosti, zjistíme z dobových dokumentů, že prostor vedle kostela nikdy prázdný, volný nebyl, vždy tam stály domy, které tvořily ulici, dnes ulici Masarykovu. Velmi dobře to je vidět i na fotografiích v knize Když století městem proletí aneb Hluboká nad Vltavou ve 100 srovnáních.Město fakticky nikdy nebylo vlastníkem pozemku a už vůbec ne budovy, která patřila družstvu Jednota.

Marně tedy přemýšlím, na základě čeho vlastně vznikl požadavek části občanů, aby u kostela zůstalo zachováno volné prostranství . Chápu, že některé občany zaujal hezký výhled na kostel, výhled, který tam sice nikdy nebyl, ale dejme tomu. Estetika je jedna věc, ekonomika druhá a pokud po velmi dlouhé období Hluboká hospodaří s vyrovnaným rozpočtem a považuje tento fakt za prioritní, potom kroky, které by vedly k výraznému zadlužení města, tedy všech občanů, vedly by ke zvyšování daní, které dosud byly na nejnižší možné úrovni, by asi byly kroky k velkým problémům a neúměrnému zatížení města.

V diskusi s občany ale jako jedno z řešení, které by odkoupení celého projektu umožnilo, byl navržen prodej městského majetku?

Pavel Dlouhý: Ano, návrh na prodej městských pozemků nebo lesů zazněl. My jsme v městské radě diskutovali o různých řešeních, ale ze všech diskusí a také ze všech jednání se zainteresovanými subjekty, především z jednání s bankou, vyplynul jednoznačný fakt : existuje jediné reálné řešení a tím je zvýšení daně z nemovitosti. Je základní ekonomickou otázkou, když chci do něčeho investovat peníze, dokonce za cenu zadlužení, jaký bude efekt? Co to přinese? Když se zamyslíme, co by přineslo zadlužení města a zvýšení daně kvůli odkoupení projektu u kostela, k čemu dojdeme? Město by za velmi vysokou částku získalo prostranství. Muselo by vynaložit další milionové částky na jeho úpravu . Vzniklo by náměstí. Jak by bylo využito, především v zimních měsících ? Jaké by byly další náklady na údržbu náměstí? Náměstí svým určením, architektonickým charakterem není investicí, která by zajistila sebemenší návratnost . A pokud víme a vnímáme, že je doba ekonomické krize, potom realizovat odkoupení projektu je naprostý nesmysl. Hospodaření města je v zásadě stejné, jako běžné rodinné hospodaření. Město má nějaký, limitovaný příjem, z něj musí zaplatit nezbytné výdaje, zajistit provoz školky a školy nebo Domova důchodců, investovat do oprav chodníků nebo ulic, podpořit zařízení, která občané využívají, zajistit svoz odpadu atd. To vše činí z rozpočtu, který má k dispozici, když chce do něčeho nového investovat, musí si na to vytvořit rezervy..Stejné je to v rodině, tam také musíte zaplatit nezbytné náklady, provoz domu, jídlo, oblečení, energie a podobně. A chcete-li například rekonstruovat střechu, musíte na to ušetřit. Nebo si můžete vzít půjčku a riskovat případné problémy. Nebo také by mohli někteří nemoudří sice rekonstruovat střechu a zaplatit za ni všechny peníze, které mají, ale potom už by po zbytek roku nejedli, neplatili elektřinu a neoblékali se. A přesně v pozici takových nemoudrých by se ocitlo město, kdyby se rozhodlo odkoupit projekt a realizovat ve vlastní režii náměstí u kostela. V nedělní diskusi ( dne 18.4. 2010, v zasedací místnosti MěÚ, pozn. aut.) nás, přítomné zastupitele, vyzval jeden z diskutujících, abychom si uvědomili, že jsme lidmi zvolení zástupci města a podle toho se chovali. A já mu i tady, touto formou, odpovídám: Ano, my se tak chováme!. Chováme se jako zástupci, kteří byli zvoleni, aby nesli odpovědnost za dobré hospodaření a fungování města a součástí té odpovědnosti je konstatování, že vydat za projekt částku, odpovídající ročnímu rozpočtu města by bylo velmi nezodpovědné vůči všem občanům Hluboké nad Vltavou.

Pane místostarosto, děkuji vám za sice ne jednoslovnou, ale přesto zcela jednoznačnou odpověď.